Zajisté znáte nudu ve školních škamnech. Někdo si ji krátí malováním (jako třeba my), někdo psaním povídek (jako třeba my) a někdo civěním do světla (jako třeba my), ovšem málokdo je tak odvážný, že potom svoje výtvory vyvěsí na blog (jako třeba my). Doufám, že nás oceníte a třeba si i ukrátíte nudu před monitorem.

Idylka ve dvou bez (dalších) dvou

28. května 2010 v 21:17 | Schneck |  Schneckovy jednorázovky
Drazí!
Zajisté jsem Vám chyběla, ale nyní jsem zpět a se mnou i spousta jednorázovek (bohužel i spousta přepisování- momentálně všechny leží přede mnou v sešitě....). A co že jsem celou tu dobu dělala? Překoukala nejmíň pětkrát všechny díly HP a při Fénixově řádě (scéna s nitrobranou, pro upřesnění) se mi v hlavě zrodila následující jednorázovka. Doufám, že mě neukamenujete.

szs


Lily se ve spánku přetočila a já se probudil. Zase mluvila ze spaní. Normálního člověka by to štvalo, ale já to miloval. Za chvíli, kdy se neklidně zavrtěla a zamumlala něco jako ,,Ne..Seva ne! Nevezmeš mi ho....mrrrrr" bych dal život. Znovu se pohnula a položila mi hlavu na hrudník. Pak pomalu slastně otevřela oči. ,,Dobré ráno.." zamumlala spokojeně. Objal jsem ji, políbil do vlasů a hodlal udělat i něco víc, když v tom se ozval smích a do naší ložnice vpadl Peter. ,,Nikdy nepřestanu obdivovat jeho skvělé načasování.." zamumlal jsem Lily, koukajíc na našeho syna. Lily se zvonivě zasmála, pod peřinou mi stiskla ruku a vylezla z postele. Dopřála mi tak pár vteřin, kdy jsem ji mohl nerušeně pozorovat. ,,Vynahradíme si to. Jdu udělat snídani a vypravit Petera do školy, tak potom přijdi." se zamrkáním se na mě usmála a společně se synkem odcapkala do kuchyně. Tedy spíš se odvlnila... I po takové obě mě dokázala dohnat k šílenství jediným gestem. Po pár minutách jsem se i já zvedl a přešel k oknu. Slunce svítilo na zelenou zahradu, ptáci a jim podobná havěť vesele zpívali .. To všechno u mne vyvolávalo lehce melancholický úsměv. Sešel jsem po schodech dolů do kuchyně, kde už seděli mí dva milovaní. Zatímco Lily byla ještě v pyžamu, Peter už byl oblečený a chystal se do školy. Po chvíli přežvykování se zvedl a přešel ke krbu. tam si nabral hrst Letaxu. ,,Já mizím. Ahoooj!" zamával na nás nadšeně, než zmizel v zelených plamenech. Lily mu mávla nazpět a přešla přes kuchyň ke mně. Ve tváři se jí zračil dokonale spokojený úsměv. S rukou kolem jejích ramen jsem koukal do uhasínajících plamenů a stále jsem nemohl uvěřit svému štěstí. Bylo to už deset let, co lord Voldemort padl, Lily se rozešla s Jamesem a...Začala chodit se mnou! Půl roku na to otěhotněla. Byl jsem tedy otcem a neměli jsme důvod čekat se svatbou. S Lily Evanso se tedy oficiálně stala paní Lily Snape, koupili jsem domek v Londýně a za pár měsíců jsme měli syna. Oba pracujeme jako učitelé v Bradavicích- ona přeměňování a já obranu proti černé magii. Život je dokonalý...
,,Jdeme něco dělat?" vtáhl mě zoě do reality Lilyin hlas a špítnutí do žeber. Udiveně jsem po ní kouknul- nepatřila k lidem, co by se hystericky vrhali do úklidu nebo něčeho podobného. Určitě ne v pondělí v osm ráno, když má volno. Moje podezření se potvrdilo- Lily se zašklebila a plácla se mnou na pohovku. Po tváři se mi znovu rozlil onen melancholický úsměv. Schoulila se mi na klíně, cvakla ovladačem a slatně se protáhla. ,,Lenochu jeden.." zamumlal jsem a pohladil ji po vlasech. ,,Lenochu? A co bys chtěl dělat, Sevie?" zapředla mi do ucha, oslinivě se usmála a já ztratil řeč. To se mi stává často. Mám ženu, kterou miluji a ona mě (doufám) taky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama