Zajisté znáte nudu ve školních škamnech. Někdo si ji krátí malováním (jako třeba my), někdo psaním povídek (jako třeba my) a někdo civěním do světla (jako třeba my), ovšem málokdo je tak odvážný, že potom svoje výtvory vyvěsí na blog (jako třeba my). Doufám, že nás oceníte a třeba si i ukrátíte nudu před monitorem.

Kouzlo Colorius a Hippies!

20. května 2010 v 18:12 | Connn y |  RPG a jiné blbosti
Znak míru, bílá holubice

Počátek našeho příběhu se datuje do doby, kdy se světem promenádovali lidé ve zvonových kalhotách a s dlouhými vlasy. Bylo to asi před sto lety. Hlavními hrdiny naší historky jsou dva smyšlení lidé celkem raného věku. Prní hrdinkou je schizofrenická Janis, které táhne na 25 let, a Dave, jenž právě prožívá 28 let. Tito dva lidé se řadili pod vlajku míru, nazývali se "Květinovými dětmi". Oba dva byli kouzelníci a víceméně i dobře vzdělaní. Však rodina je zavrhla a tak se živili na vlastní pěst. a jelikož všechny své úspory vrazili do nějakých bílých prášků a různých cigaret, více peněz neměli. Vítr osudu jim nijak nepřál. Chvilku přespávali ve starém, prázdném domě, ale ten jim zbourali.


Jednoho dne se se svými kamarády chtěli vydat na nějakou "Ochranu míru". Vzali své bílé šatstvo, umyli si vlasy a k jídlu si dali nějaké houby. Vydali se do ulic mezi nepřeberné davy lidí. Zpívalo se, tancovalo, řvalo a všechno možné, aby je bylo pořádně slyšet. V tom okamžiku však Janis dostala nápad "Kde je bílá holubice? Znak míru?" Očividně dostala chuť kouzlit, drapla Davea a zmizela s ním k jakési fontánce, okolo které bylo vždy plno holubů. "Jsou šedí... až fialový..." znuděně a lehce vytočeně poznamenal Dave. Janis pouze protočila očka a pustila se do chytání jednoho z těch divých ptáků. "Holubičko! neboj já tě mám ráda. mám tě ráda jako všechno... Nic ti neudělám." Snažila se jednoho holuba přesvědčit po té, co zjistila, že když tam bude pobíhat a zuby nehty se je snažit chytit, nebude nejlepší. Tu tedy využila unavení holuba a chytla ho, vzala ho do náruče a tázavě koukla na Davea, který se svíjel v křečích smíchu. Janis ihned vytáhla hůlku a strčila , teď již zmatenému, kamarádovi holuba do ruky. "Coloro bílá!" svou hůlkou zaměřila onoho holuba. Holub po chvilce čekání chytl barvu krásně bílé. Je fakt, že i Daveho prsty měli mírné zabarvení. Dave i Janis se rozzářili štěstím a mírem. V tu však Dave dostlal lepší nápad.

Svou hůlku namířil i na ostatní poskakující holuby a proměnil je v sněhově bílé:"Coloro bílá" Holubi zmateně poskočili. Mezitím již Janis a Dave připravili cestičku pro holubi. vyložili jim jí kousky chleba, který našli ještě po kapsách. Tím si holuby získali a ti s nimi došlí do onoho průvodu květinových dítek. Tak měli krásný mír a bílou holubici
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama