Zajisté znáte nudu ve školních škamnech. Někdo si ji krátí malováním (jako třeba my), někdo psaním povídek (jako třeba my) a někdo civěním do světla (jako třeba my), ovšem málokdo je tak odvážný, že potom svoje výtvory vyvěsí na blog (jako třeba my). Doufám, že nás oceníte a třeba si i ukrátíte nudu před monitorem.

Poslední okamžiky

15. května 2010 v 21:08 | Schneck |  Schneckovy jednorázovky
Tato povídka je věnovaná největšímu bláznovi do páru Tonksová+ Lupin, mému dokonalému ne/dvojčeti Connn y.

szs


Vzduchem proletěl další zelený paprsek a roztříštil vázu nad Lupinovou hlavou. Remus zděšeně pobíhal po hradě mezi probleskávajícími kletbami a hledal Tonksovou. Tady někde by přece měla být, říkala, že jde zastavit Rokwooda. Jenže pak vidět přibíhat Šedohřbeta. Proč tu Tonksová nikde není? Vyběhl na věž- prázdno. Pouze dole byl nějaký tmavý stín, ale byl moc vysoký. Seběhl schody zase dolů, když v tom uviděl záblesk křiklavě růžové barvy. ,,Nym!" zařval Remus a začal pronásledovat onen přelud, jenž se mezitím ztratil u dveří vedoucích do západní věže hradu. Nakonec Tonksovou opravdu našel. Ležela na zemi a svíjela se v bolestech. Nad ní stál nechutně se šklebící Šedohřbet, jemuž po bradě stékala temně červená krůpěj. "Crucio!" vyštěkl vlkodlak a namířil hůlkou na Tonksovou. Ta se v křeči převalila na bok a Lupin spatřil krvavé otisky zubů na jejím krku. Vyběhl ze dveří a vztekle se vrhl na Šedohřbeta. V té chvíli ale ze stínu vystoupil Rokwood a přiložil špičku hůlky Lupinovi na spánek. "Už ani krok! Nebo bude tvůj poslední!" zavrčel a Remus se zarazil. Šedohřbet nezúčastněně mířil hůlkou na Tonksovou. "Áá, Remusi. Chceš si taky kousnout? Nebo se raději budeš dívat, jak tvoje láska umírá?" zašeptal a na chvíli sklonil hůlku. Tonksová zmučeně zvedla hlavu a upřela na Lupina vyděšené, už napůl slepé oči. "Remusi...Zabij mě! Nenechávej mě tu trpět!"
zašeptala prosebně. Lupin prudce lapl po dechu. "Ne-nemůžu tě zabít! Zachráním tě, slibuju!" Jeho hlas zněl naléhavě. "Zabij mě!" zařvala Tonksová na celou věž, než se zhroutila v další křeči vyvolané kletbou Cruciatus. Rokwood zarazil Lupinovi hůlku více do spánku: "Zkus to..zabiju já tebe. A ji potom dostane Šedohřbet." Zavrčel. Ale Lupin rozklepanými prsty sáhl po hůlce. "To tebe zabije. Tvůj vlastní pán." Zašeptal a rozmáchl se hůlkou. Součastně zazněly dva výkřiky. "Avada kedavra!" A celou místnost zalilo zelené světlo. Když bylo zase viditelno, stály ve věži pouze dvě postavy. Rokwood a Šedohřbet. Tonksová ležela na zemi v kaluži krve a těsně u ní, s hlavou na jejím rameni, ležel bezvládný Lupin. Z koutku oka mu ještě stékala slza, ale on se ji nepokoušel zastavit. Oba byli mrtví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Connn y Connn y | Web | 15. května 2010 v 21:11 | Reagovat

Já tě miluju, víš to?! xD Sice jsem jaksi nenašla to věnování, ale miluju tě!!!! *již potřetí tě ulíbám k smrti* xD

2 Kristen Kristen | 15. května 2010 v 21:18 | Reagovat

Páni...Ty máš na psaní opravdu talent. Je to skutečně hezky napsáno a celkem možná verze jejich smrti...Přece jenom Rowlingová nikdy neřekla jak Tonksová a Lupin zemřeli, což je podle mě škoda,ale kdyby jsme o jejich smrti věděli více, nemohli by jsi tohle napsat =)

3 Schneck Schneck | 15. května 2010 v 21:39 | Reagovat

Díky moc za chvlaozpěvy, ale právě se jdu přivázat na pranýř, protože jsem nenapsala věnování. Tak aspoň tady: TUTO POVÍDKU VĚNUJI SVÉMU DOKONALÉMU NE/DVOJČETI, NEJVĚTŠÍMU BLÁZNOVI DO PÁRU T+R .D

4 Connn y Connn y | Web | 15. května 2010 v 22:02 | Reagovat

Nemilovali by ste je? Všechny tři!! Rema, Tonksovou i Šneka? xD ... *ulíbám tě k smrti počtvrté*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama