Zajisté znáte nudu ve školních škamnech. Někdo si ji krátí malováním (jako třeba my), někdo psaním povídek (jako třeba my) a někdo civěním do světla (jako třeba my), ovšem málokdo je tak odvážný, že potom svoje výtvory vyvěsí na blog (jako třeba my). Doufám, že nás oceníte a třeba si i ukrátíte nudu před monitorem.

Všichni o ní ví víc, než ona sama/Remus a Tonksová (3.část - Kterak se z Tonksové Lupin stal! Pardon měl to být Snape! FREDERIKU!)

28. května 2010 v 22:50 | Connn y |  Drámo o Remusovi a Tonksové
4. část příběhu "brambory" zde

AHOJTE! MILOVANÍ!
MÁME TU DALŠÍ ČÁST MÉHO SNĚNÍ! xD Tentokrát se všichni narvali do tiché společnosti a Anarchie zavládla! Také milujete plná jména? xD Tak to tedy patří VÁM! xD


Frederiku!" s těmito slovy vběhla do obývacího pokoje Tonksová v době, kdy se tam ještě radili nějací členové Fénixova Řádu. Mezi nimi ještě stále byl i samotný Albus Brumbál a Severus Snape tam čekal taky, ale byl tam pouze na přání Brumbála tudíž byl značně nevrlí.
"Frede!" ječela rozzuřená Tonksová v noční košili s motivem velkého modrého draka. Své krátké vlasy měla celé od nějakých sazí stejně jako obličej, na kterém měla dokonce i nějaké, trošku zakrvácené, jizvy.

Brumbál na ní zvedl dosti zmatený, však klidný, obličej. Snape jí probodl pohoršeným pohledem, ze kterého přímo sršelo to, jak má všeho plné zuby. Remus Lupin zmateně zamrkal, raději odvrátil pohled a zakryl si ústa potlačiv smích. Sirius Black však všechny své pocity vypustil ven a propadl do neúprosného záchvatu smíchu.
"Tonksová..." pobaveně se zachichotala Ginny, dcera Molly Weasleyové. Ginevra přiběhla ve fialovém župánku a vlasy měla zatočeny pod ručníkem.
Tonksová si jí však vůbec nevšímala, jelikož měla fůru práce se zakopáváním. Sletěla na zem a skoro se praštila týlem hlavy do hrany stolu.
PRÁSK!
Vedle Ginny se objevili Fred a George, Weasleyovic dvojčata. V očích měli slzy pobavení a smáli se stejně jako Sirius.
"Co se to děje!" paní Weasleyová celá zrudla a zamračila se na všechny od Freda a George až po Tonksovou.
"Remus zase zcela zvážněl, Snape div nezačal něco rozzuřeně vyřvávat, Bill Weasley, starší bratr Freda a George, znuděně protočil oči, ale Brumbál se s klidem usmál na Molly a pravil: "To chce klid... určitě mají své důvody..."
"TO TEDA MÁM!" vypískla Tonksová zbírajívši se ze země. "Že na Vás nepošlu..nepošlu..." hrozila s prstem zdviženým k Fredovi a Georgovi.
"Co jste, u Merlinovy brady, vyváděli?!" obrátila se paní Weasleyová na Freda, George a chichotající se Ginny.
"No..." ujal se slova Fred, "Co by? Experiment! Jsme pouze zkoušeli schopnosti metamorfomága. Chtěli jsme z ní udělat Snapea, ale pokus se jí přesvědčit, aby si nechala takový úžasný nos a krásné vlasy?"
"Jo.. Pořád tam cpala tu svou růžovou..."Doplnil George. "Tak jsme poučili pár našich tabletek, které jí přičarovaly ty jizvy... A z ní tady pan profesor Lupin!"
"Ale nebojte ty jizvy nebolí.." tiše napověděla Ginny s pocukávajícím úsměvem.
" A VEN! VŠICHNI! NEBO VÁM DÁM DOMÁCÍ VĚZENÍ! GINNY! FREDE! GEORGI! NYMPHADORO!" vyhazovala je z obýváku paní Tonksová a když viděla, jak Tonksová hodlá něco nabídnout, rychle dodala: "Dobře: TONKSOVÁ!"

Cestou do pokojů se ještě všichni smáli a i Sirius v obýváku měl stále na tvářích slzy pobavení.
"KRVEZRÁDCI! SMĚJÍCÍ SE VLASTNÍMU NEŠTĚSTÍ! BANDO ODPORNÝCH SMRADŮ!!!" probudila se paní Blacková a začala pištět na všechny strany.
Lupin se automaticky vydal obraz ztišit. Malé Weaselyovic děti raději utekly pryč. Pouze Tonksová stále celá od sazí a s jizvami se snažila paní Blackovou zatáhnout, ale neodpustila si naštvané a zvučné syčení nadávek.
"S dovolením" Lupin zakryl ječící obraz tak pohotově, že drcl do Tonksové. Ta však, díky své (ne)šikovnosti, spadla na zem.
"Merline, omlouvám se..." zrudl Remus a pomohl jí na nohy.
"Hm...ff...vrrr..." naštvaně zavrčela Tonksová.
"No.. Jsi v pohodě?"
"Ne..jo...hmmm? Bude to Oukej..."
"Ten obličej by sis měla umýt... Fred s Georgem říkali, že kdyby se ti do toho něco dostalo, přišla by si nejspíš k ječícím puchýřům..."
"Tak oni se ještě chlubili? Všichni si tu povídali, jak mě tady ztrapníte?"
To již vstupovali do pokoje Tonksové, kde nebylo příliš uklizeno. Všude se povalovali nějaké plakátky, spousta oblečení a jiné věci.
"No moc ne... Sirius jim sice chtěl pomáhat o té přeměně na Snapea... Osobně to považoval za skvělý nápad.
"Sirius! Sirius!" naštvaně zavrčela Tonksová a přesunula se k nějakému stolečku se zrcátkem. Vytáhla nějaký kapesník a natáhla se pro lahvičku. "ČKASNÁ!" zaklela, když se jí vodička z lahvičky vylila na postel a nechala tam velkou fosforově zelenou skvrnu. "To jsem vážně tak hrozná?!" vyčerpaně vydechla a posadila se na suché místo postele.
"Ale ne... Ty jsi prostě jenom..." zaváhal Lupin a pomalu sedle vedle ní. "...jsi prostě Tonksová"
"Hm... To teda dík" ušklíbla se, zavřela oči a ospale zívla. Hlava jí spadla na jeho rameno.
Lupin sebou křečovitě trhnul a tlak mu rychle vyskočil.
"Co je?"Tonksová zvedla ospalý obličej a trošku otevřela oči.
"Ni-nic" pokusil se o úsměv a z hlasu bylo jasně poznat, že se bojí, aby neudělal chybu.
Tonksová nic neřekla, odklopila obličej, ale jen ztěží bránila vítěznému úsměvu.
Nastala chvíle ticha.¨, kterou po nějaké chvilky probodl Lupin.
"Už půjdu."
"Nemusíš."
"Nevím, co bych tu dělal..." postavil se.
"Tak dobrou." Zvesela hlesla Tonksová a vyhoupla se na nožky taky. Na tváři měla úsměv malého dítěte, které se bojí přiznat lumpárnu.
Nějakou dobu na sebe mlčky koukali. Tonksové to po chvilce bylo nepříjemné, tak se tak nějak začala šklebit, však v oku měla "naději"(?) Lupin blednul a blednul, také mu to očividně nebylo vůbec příjemné, tak za začal pomalu oddalovat. Vzduch, který mezi nimi proudil byl nepříjemně napnutý a oba dva věděli, že jeden z nich musí pryč.
"Hej?! Co vy tu provádíte?" rozrušená paní Weasleyová vtrhla do dveří. "A ty se umyj, Tonksová!"
"Já.. já už šel." přikývl Lupin, otočil se k východu a zmizel, jako by se nic nestalo. Dokonce se ani neohlédl.
Tonksová za ním okamžíček hodila naštvaný pohled, ale potom protočila oči a usmála se nevinně na paní Weasleyovou. "Letím!"
"Ze mě se stále dvourohý jednorožec! Tonksová" zavrčela paní Weasleyová, když přistoupila k polité postely. "Co? To? Je?"
"No! Já? Já se moc omlouvám! Vážně! Moc se omlouvám, ale já.. no něco jsem tam vylila. Liščí vývar." nevině zamumlala Tonksová.
"Tady spát nemužeš! Pokud tedy nestojíš o ječivou plíseň."
"Já se omlouvám! Mám u někoho přespat?"
"Jo.. TO by bylo nejlepší"
"Ale k Fredovi s Georgem nejdu!"

Dočetli jste 3. část...
4. část příběhu "brambory" zde
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama