Zajisté znáte nudu ve školních škamnech. Někdo si ji krátí malováním (jako třeba my), někdo psaním povídek (jako třeba my) a někdo civěním do světla (jako třeba my), ovšem málokdo je tak odvážný, že potom svoje výtvory vyvěsí na blog (jako třeba my). Doufám, že nás oceníte a třeba si i ukrátíte nudu před monitorem.

Všichni o ní ví víc, než ona sama/Remus a Tonksová (4.část - Brambory)

31. května 2010 v 20:12 | Connn y |  Drámo o Remusovi a Tonksové
5. část příběhu zde
No jo... Je to tu zas... Nepřehledné písmenka... MOJE! XD Založeno na MÝCH mylovaných snech xD (Ano s tvrdým ypsilon!!!) xD

"Ahoj, Ginny zlatíčko! Jakpak se vyspala?"
"Bré ráno, mamko...Ale...Celkem to šlo." několikrát zívla Ginny a zasedla ke stolu v jídelně.
"Tonksová ještě spí, zlatíčko?"
"Tonksová? Nevím, ještě jsem jí nepotkala"
"Nepotkala? Poslala jsem jí k tobě na noc. Vylila si do postele liščí vývar."
"Cože?" pobaveně vydechla, ještě ospalá, Ginny.
"U merlinových vousů.... To by mě tedy zajímalo, jestli si vážně nakonec neustala u Freda a Geoge."
"Proč tu vlastně Tonksová bydli?"

"Ona tu pouze přespává." náhle se do konverzace zapojil Lupin, který se objevil ve dveřích. "Měla doma nějaké problémy, ale prý už si hledá vlastní byt" ospalým a vyrovnaným hlasem pravil, když dosedl na židli vedle Ginevry. "Mohu se ale také na něco zeptat? Proč dneska ráno spala u mě v pokoji?"
"Co-cože?" nevěřícně se zajíkla paní Weasleyová. Nechápavě se naklonila k Lupinovi a obočí jí vyletělo do výšin. Zareagovala možná až moc.
Ginny jenom dlouze zívla, promnula si oči a schoulila se tak, jak jí to jen židle dovolila.

Po nějaké spíše tiché chvilce, když všichni popíjeli čaj, se Lupin vydal na slovíčko se Siriusem, který ho o to nevrle požádal. Když odcházel, míjel se ve dveřích s Billem Weasleym, jedním s Weasleyovic synků.
"Ah! Bille!" nadšeně zvolala paní Weasleyová.
"Dobré ráno..." ospale hlesla Ginny a zamávala bratrovi na pozdrav.
"Krásný den" slušně jim opětoval pozdravy a sedl také ke stolu.
"Jakpak se měl?" nahodila paní Weasleyová s hlasem nepřirozeně nadšeným.
"Co je, mami?"
"Nic, nic, Bille." Paní Weasleyová podávala velmi špatný herecký výkon, pořád se nepřirozeně zubila. "Jen jsem se chtěla zeptat..."
"Jdu vzbudit kluky" energeticky se nabídla Ginny, vyskočila a byla pryč.
"Děkuji, zlatíčko!" křikla paní Weasleyová ještě za Ginny, než se obrátila na Billa a hlas výrazně ztišila. "Bille? No.. Já..chtěla jsem se....Chtěla jsem se zeptat..."
"No?"
"No... Jde o to... Nechtěl bys někam pozvat...třeba.. třeba Tonksovou?"
Bill se vyděšeně zaklonil a poté chladným hlasem pravil: "Tonksovou? Proč jí? A řeknu ti..." odmlčel se a provrátil oči. "...ani ne"
Výraz paní Weasleyové výrazně zbledl, synáček zklamal. "A-ale? Je přece fajn, ne?...Tonksová?"
"Nehodlám se o ní bavit, mami." nezaujatě prohlásil Bill a promnul si oči.
Paní Weasleyová se dotčeně zamračila, zvedla se od stolu a přešla někam ke dveřím. "Bille? Skočíš, prosím, pro Remuse? Měl by být u sebe v ložnici..."
"Jas-ně"


Byl doopravdy nádherný jarní den. Sluneční paprsky se prodírali mezi mráčky. V mokré trávě ležel Lupin. Tonksová ležela asi metr od něho. Koukali si do tváří.
"Slečno? Slečno?" urychleně štěkl Lupin, jako by se bál, že mu Tonksová někam uteče. "Mohu se Vás na něco zeptat?"
"Zajisté, Remusi."
"Dobrá... ehm... vezmete si mě?"
"COŽE?!" vypískla Tonksová a urychleně se vyhoupla na nohy. "Jste vlkodlak!" dotčeně se zamračila.
"Ale... Já Vás miluji!"
"Neměl byste poslouchat moc hlasitou hudbu!"
"Ale mohla byste být mou ženou..."
"NEHODLÁM SI BRÁT VLKODLAKA! Mohl byste mě zabít!" křičela jak na lesy a vlasy jí chytla krvavě rudou barvu.
Lupin se náhle zvedl a odhodlaně jí políbil.
Tonksová sice necítila nic, ale vyděšením sebou trhla.
Otevřela oči. Seděla schoulená v křesle, urychleně se vytáhla na nohy a nedůvěřivě se rozhlédla. Stále v ložnici, kde přespával Lupin. Byl to docela obyčejný pokoj, jaké bývali v domě na Grimmaudově náměstí. Pouze zde bylo nějak uklizeněji.
Co to bylo za sen? Tonksová nevěděla, ale byla si jista tím, že jí zahrnul příjemným a klidným pocitem podivné vyrovnanosti.

Toho dne se tonksová několikrát přistihla, jak bezmyšlenkovitě pozoruje Lupina. Než však došla k nějakému závěru svého pozorování, někdo jí vyrušil. Ginny si jen tak přišla popovídat, paní Weasleyová do ní několikrát drcla s nevraživým pohledem nebo k ní otočil pohled samotný Lupin, čímž u Tonksové vyvolal neovladatelné rudnutí tváří.
Když u oběda místo jídlu dávala přednost zasněnému pozorování Lupina, Ron Weasley jí s plnou pusou požádal o její porci brambor. Ronaldův nápad vyvolal u Freda a George pobavený smích, který byl tak hlasitý, až to tonkovou vylekalo natolik, že místo toho, aby brambory věnovala Ronovi, všechen obsah svého talíře si vyklopila do klína.
"Co to s tebou je?" pobaveně vyštěkl Sirius.
"Co by? Je to Tonksová..." pobaveně hlesla Ginny dřív, než si Tonksová vymyslela nějakou omluvu.
Bill nebyl (xD jak úžasně to zní...) tou dobou přítomen, jinak by jistojistě protočil oči. To za něj však obstaral samotný Lupin - protočil oči a nechápavě zavrtěl hlavou. Tonksové se jeho chování dotklo natolik, že s výrazem malého dítěte, kterému někdo nechce vrátit hračku, odkráčela do svého pokoje ještě před moučníkem. Za celou dobu neřekla slova, což bylo divné.
Všichni čekali nějaké její slavné "omlouvám se! Já nechtěla! Vážně se omlouvám"
Celou scénu zabil až ten, který jí vlastně otevřel, Ron, když s plnou pusou
dotčeně prohlásil: "E já ktěl jeh bhambolhy..." (V překlad-> Já chtěl jen brambory...)

Dočetli jste další část..
5. část příběhu zde
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ham-Ham-Hamlet? Ham-Ham-Hamlet? | 31. května 2010 v 20:43 | Reagovat

Páni.. Tvoje ff je opravdu něco, rozhodně jedna z nejlepších prací české fikce na Pottříka:) Už se těším na další díl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama