Zajisté znáte nudu ve školních škamnech. Někdo si ji krátí malováním (jako třeba my), někdo psaním povídek (jako třeba my) a někdo civěním do světla (jako třeba my), ovšem málokdo je tak odvážný, že potom svoje výtvory vyvěsí na blog (jako třeba my). Doufám, že nás oceníte a třeba si i ukrátíte nudu před monitorem.

Všichni o ní ví víc, než ona sama / Remus a Tonksová (5. část - HEJ, kotě? Děráč!)

6. června 2010 v 15:21 | Connn y |  Drámo o Remusovi a Tonksové
MÁM DEPRESI!!!
Začátek je konec a konec je teprve začátek! Děj mi utíká mezi prsty. Realita je plná puberťáckých žvejkalů (tím nemám na mysli toho úžasného tvora ze Star Wars, ale naivní žvýkačky) Nejsi "IN"? Pfuj! tato povídka patří všem "kultivovaným" šílencům! 

Tonksová si podivně rychle našla nový byt někde na kraji Londýna. Přestěhovala se ještě dřív, než na Grimmauldově námněstá přibyl další host Hermiona Grangerová, Ronova kamarádka. Po schůzkách řádu však ochotně zůstávala na večeři. Někdy se stavila i za obyčejného dne, jelikož s Ginny Weasleyovou se velmi spřátelily. Tonksové se dokonce zdálo, že lidí 'členy FŘ) ve svém okolí dokáže odhadnout, že už se v nich vyzná. Však jeden ze členů jí dosti znepříjemnil život...


Od doby, co se Tonksová nastěhovalado nového bytu, se doopravdy mnohé změnilo. Smích v dumě na Grimmauldově náměstí pohasl, když si Fred s Georgem místo Tonksové vybrali Ginny jako oběť svých vtípků. Nikdo také nebyl schopen rozbít tolik talířů za den, jako to uměla Tonksová. A nikdo už nebyl schopen tolikrát vzbudit paní Blackovou, jako to uměla Tonksová.

Sama Tonksová se také začala nudit. Sice jí na okamžik zabavilo vymýšlení soutěže "O nejlépe udržovaný anglický trávník před domem", aby FŘ mohl vyzvednout Harryho Pottera. Všechno šlo jako po másle, Harry, Ron, Hermiona, Fred, George a Ginny tedy v klidu nastoupili do školy.

Tonksová si zvykla žít jako samotář. Samota jí asi vyléčila i z její poblázněnosti, která jí nepopsatelnou silou táhla k Lupinovi. Brala to jako velmi úsměvnou situaci. I Lupin samotná se tvářil, jako by zapomněl na všechnu tu atmosféru, který se okolo nich motala. Ale kolik hodin ti dva spolu propovídali? Jejich diskuse přetrhl vždy jen čas, nikdy jim nedošla slova ani témata. Jejich vztah se tvářil, že je založen pouze na výměně názorů, nikoli na nějakých větších citech. Ovšem když je viděla paní Weasleyová, což nebylo příliš ojedinělé, vždy po nich vrhala výhružné a závistivé pohledy. A když byl poblíž i Bill Weasley, neunikl nesouhlasnému syčení své matky, která ho očividně chtěla vyhecovat k tomu, aby si více Tonksové všímal.

Normalizace Tonksové se samozřejmě zvrtla(ostatně všechno okolo Tonksové se vždy zvrtlo.). K Lupinovi se přestala chovat normálně. Zatímco všechny ostatní (mnohny i samotného Snapea) zdravila energetickým "Nazdárek!" a živým mávnutím, Lupinovi věnovala chladné "Hezký den" a potřásla si s ním rukou. Možná k němu ještě něco cítila?

Abyste si nemysleli, Tonksová znala i jiné lidi než z FŘ. Jednoho pozdního listopadového odpoledne ji její přítelkyně vytáhla na koncert - jak by pravili mudlové. Vzala jí na jednu z "garážových kapel". Jmenovali se "MRTVÉ KLUBĚNKY!" a kde-kdo by řekl, že je to styl přesně pro Tonksovou. Což o to, Tonksová vážně byla nadšená, když vstupovala do sklepa jedné kouzelnické vilky, kde se koncert konal. První hodinu koncertu byla doopravdy ve svém živlu! To jí ták bodlo! Všude haldy lidí se stejně šíleným oblečením jako ona, všeude smích, energie... ÚŽASNÉ!

Pak přišla pauza pro kapelu a Tonksová se odebrala na skleničku ohnivé whiskey s tou svou kamarádkou, která jí zatáhla mezi jakousi partičku stejně starých lidí.
"takže ty jsi Nymphadora?" se zájmem se k ní natlačil nějaký mladík "Já jsem Af Theaulait"
"TONKSOVÁ! Říkej mi Tonksová!" nevrle zavrčela Tonkska.
" Sorry, kotě... Budu si to pamatovat. A co ty tu?
"Sedím." prostě ho odbyla.
"Klíd, bejby! Četla jsi včera denního věštce? Prý seš z ministerstva, kotě. Jak jste na tom s tím Blackem?"
"Co je ti po tom?!"
"No víš, kotě, prostě mě to zajímá."
"Tak si přečti věštec... Tvojí novou Bibli!" zhnuseně vycenila zuby na Afa
"Podle mě je Denní Věštec nejlepší zdroj. Snad nejsti ten magor, co věří tomu poblázněnýmu Pottříkovi a senilnímu Brumbálovi?"
"Já?" zalkla se Tonkska a nasadila chladnou tvář. "poslyš, Alfe. Čím se to vlastně živýš?"
"Alé... vypomáhám v kuchyni s takovejma starejma čtyřicetiletejma kmetama u děráče." zažvatlal Af.
"Děřáče?" zapochybovala Tonksová.
"Ty vole, kotě? Kde to žiješ, bejby? Děráč, Děravý Kotel, chápeš?"
"Jo-jasně." znechucená nudou prohlásila Tonksová a zvedla se. "Jdu si přepudrovat nosík!" Nahodila hlas "naší mudlovské Barbie", otočila se a znuděně se odtáhla pryč. Už se ale nevrátila, zmizla doma.

Ne! Ne! Ne! U Merlinova šosu! Co to je za Lidi! Čím se, ksakru, oni zabývají?! Co si o sobě myslí? Děráč! Bezcharakterní nicky! Takovéto myšlenky se jí v hlavě honili, když zalehla dolehla do postele. Byla tak vycvičená z konverzací s Lupinem, který měl ve všem tak jasno! Ano, zachovala si své šílenství a mladé myšlení, ale přece jen na tom byla jinak. Jak tak o všem přemýšlela a přemýšlela...

Ocitla se v jarní trávě. Ležela a naproti ní ležel Lupin, Koukali si do očí. Ona měla jeho a on měl ji.
"Slečno Tonksová?"
"NE! NEZABÍJEJTE MĚ" JSTE MOC STARÝ! NEBEZPEČNÝ! JSTE VLKODLAK!"
Tentokrát však nepřišel čas na polibek. Tonksová rychle vyskočila na nohy a BLIK! Utíkala a utíkala co jí nohy stačili, dech popadala jen stěží.

Otevřela oči. Koukala na strop a nehodlala se vyhrabat z peřin. Byla celá zpocená. Jsi směšná! Co mě to napadlo?! Směšná! Jako v pěti letech! Je na mě moc starý a chorý. Merlinku, co to blbnu?
Když koukla ven, zjistila, že venku je ještě tma. Úplněk pomalu mizel z oblohy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama