Zajisté znáte nudu ve školních škamnech. Někdo si ji krátí malováním (jako třeba my), někdo psaním povídek (jako třeba my) a někdo civěním do světla (jako třeba my), ovšem málokdo je tak odvážný, že potom svoje výtvory vyvěsí na blog (jako třeba my). Doufám, že nás oceníte a třeba si i ukrátíte nudu před monitorem.

remake na "Na konci zemře" aneb "Na začátku zemře" aneb...Kterak Havraspárští nedostali Stanleyho do hrobu, ale do urny

6. listopadu 2010 v 22:14 | Connn y |  Jednororázovky od Connny
Nejste-li hráč HOCZ, asi nepochopíte celou pointu této bezpointové básničky, ale vy HOCzáci stejně asi jste, protože nikdo jiný to tu nečte ^^ Tak se pokochejte touto soutěží, kdy Evey má strávit den s nějakým vybraným profesorem.

"Uh mám říct jméno? Ta..tak třeba Stanley-" a než chudák vystrašená Evey dokoktala to "ová" nevrlý Gin luskly prsty a bylo vymalováno...

Ne.. on určitě ví, že jsem říkala "Stanleyovou". Věděl to! Já s tím starým dědkem nebudu! Chytnu nějakou nemoc, zelenou plíseň!Fuj, na co to myslím? u večeře! Ale což, až potkám Rose domluvím, aby tam šla místo mne!


"Rous? Půjdeš tam místo mne? Prosím. Já se ho bojím. Tak aspoň se mnou. On mne chce sníst!"
I prosila Evey své kamarádky,
Na kolena klekla,
i plakala a plakala...
Pravda, slz sic nebylo,
ale co hrůzy v ní!
I vydala se nemilo
do postele snít.
Druhý den ráno vstala,
všechno pěkně přichystala.
A hned do velkého křiku..
"Že na tebe, nezbedníku,
tvou kolejní zavolám!"
Ano, mířila do velké síně.
Mezi křiky šla si líně.


"Ehrm, ehrm, tys' ta Wolfmanová?"
"Em.. ano, prosím, pane sore."
Sir Stanley se stářím klepal,
jí klepala se kolena.
Mne snad nikdo neposlouchá.
Měla přijít jeho žena!
"Mám nápad, Liškomužov-á!"
"Ááá-ááá-ááá!"
I dala se na úprk, před svým "vyvoleným".
Rukama máchala nad hlavou svou.
Jak dlouho běžela? tak to nevím.
Stanleymu se to však nezdálo hrou,
po chvíli "běhu" padl k zemi. Pištící Evey zastavil až výkřik neznáme ženy:
"JE MRTVEJ!"

Ív skláněla se nad polomrtvým sorem,
při tom bála se nakažení morem.
"Řekněte dětem mým, že vždy měl jsem je rád..."
"Neznám je. nejsem jejich kamarád."
"A Jessice...no... že už je tedy po mě.
Ať dobře se jí žije v prázdném domě."
"Osvětlím to vdově vaší."
"K smrti že dovedli mne havraspárští.
Zmiozelským hodně zdaru
a tobě, havraspárská, jednu radu!"
"redy nechci, mám otázku.
Proč neřvete: 'DOKTORÉ!'?"
"Již jsem čekal na smrt. Již od první rány morové.
(...před těmi moc staletími,)
ale což? přece jen poradím ti:
ZávěŤ hledejte v rakvi mého papá."
A nežli mu kdokoliv stačil dát "pápá",
naposledy hekl a bylo po něm jak po žabě.

Neboť vše je dle Ívyných představ,
vedle ní objevil se pohřební ústav.
"my víme, vy nejste vrah..."
ujistil Evey ředitel Prach.
"My víme, slečno, Všechno známe"
Tři muži vzali sira,
Pan Prach chopil jeho hůl.
Vše doprovázela dramatická lyra,
slané slzy, slané sůl. (Nebo "Slané slzy, umřel vůl", ale to bych si k Siru nedovolila ^^)

V pracovně pana Pracha:
"Musíme kontaktovat vdovu sorku,
že tady má tu mrtvolku"
Ívy jen z těží mluvila,
Pan Prach rukou máv.
Ívy leknutím téměř ležák vylila
a Pan prach - chytře jako páv-
pravil: "První bod na programu jest:
Kdy pohřeb konat.
Dál co se bude jest
a komu o tom sovu poslat."
"Vždyť Vám říkám, Lady Stanleyové!"
Evey s hrůzou, bez sebe.
I Prachovi sovy - vždy pohotové -
ŠUP! vznesly se do nebe.
"mezitím rakev vybereme, slečno Ívy"
"mě víc urna se líbí"
A tak oheň pozbyl Sira.
Vše stále dramaticky dokreslovala lyra...

Obřad:
Síň zdobená jen skromně
byla plná, plná ticha.
Jen Evey vprostřed stála svorně.
Vedle ní stál pan Prach.
Koukali před sebe na dubový stůl,
na kterém stála urna a hůl.
Nikdo víc na obřadu nebyl
i slzy chyběly!
"Stanley byl teda pořádný senil.(zdě měl stát "debil", ale to bych si k Sirovi také nedovolila ^^)
Sovy mé určitě doletěly!"
"Stejně někdo mohl přijít"
uraženě ztěžovala si Ív.
"Jeho smrt. Ta nejde krýt.
Zmijozel nebude teď silný jako dřív."
"Kašli na to, milé dítě."
"Hostina! Ta posilní tě!"
Hle - před nimi objevily se stoly.
Merline! Tam bylo jídla:
z kremrolí seskládané hory,
pak cukroví připomínající mýdla.
Toho bylo! Toho bylo!
Tak velký byl jídelník!
Samozřejmě na hostině
nesmí chybět nebožtík.
I tahala Ívy zelenou urnu,
aby Sir Stanley neměl na duši (na popelu) újmu.
Chtěl se naposledy pokochat,
jak pravá hostina vypadá...

Poté, co se Evey nakrmila
a s urnou se rozloučila,
zavolal je pan Prach,
že žádost by probral rád.
A odvedl je do notářské kanceláře,
aby závěť probrali.
Notáře , co rudé měl tváře,
"Tak co?" s Prachem se zeptali.
"Závěť není"
"To je blbý"
"Blbé se říká, pane Prachu"
"Ale dítě, beze strachu!
Sir pravnoučatům jistě něco odkáže"
"Já nejsem žádná Stanleyová!"
Evey urnou praštila.
"Nebuďte tak nabručená..."
"TA ZÁVĚŤ SE ZTRATILA!"
panicky notář zapištěl,
Pan Prach na odchodu jim mává (odchází ze scény)
"Prý jeho otec jí v rakvi měl"
hlesla Evey, nevypadala moc zdravá.
"Dobře..." nadechl se pan notářek
a wisky zapil bílý to prášek.

O pár minut později,
dva muži přinesli závěť.
Vypadalo hrozněji,
však hůř by vypadali teď.
"Zde" pravili jako jeden,
"Snad to ona, víc nesvedem"
závěť po notáři hodili.
Buch, v tom dveře se rozrazily.
Stála v nich mladá žena.
V černém vdova Stanleyova.
"Slečno? Co se tu stalo?"
lady vyzvala Ívy.
"Zkonal."
"A to neřekl my?"
"Jo... tak abychom tedy začli"
vložil se notář do toho.
Chtěl v práci mít již hotovo.
"Tak tu závěť, kterou našli,
otevřu tedy já."
Lup - v obálky vytáhl pergameny dva.
A zas do hrozného "křiku":
"Že na tebe, podvodníku,
ministerstvo zavolám!"
Hle-Evey se probrala...

Kolik knih to dostala?

"Kdo dovede mne ke smrti,
tomu odkáži knihy své"
toto stálo v závěti.
A já kňučím: "Ne, ne ne"
Jak ty knihy tam vytáhnout?
Do ložnice mojí?
Měla bych si ale pohnout
ať tam všichni už nespějí.
A hleď - tu Lyn si skáče!
Kdo to Lyn? No kdo to je?
Lyn? To moje dvojče.
Ta pomohla s knihami mi do pokoje.
Formule s kouzlem Mobili
 ty hodiny se mi hodily.

"Tak co, Ev? Jaký byl tedy den?" vyhrkla na ní zvědavá Rose.
"Ale dobrý..."
Co na tom, že skonal Sir... Byla jsem prostě unavená. 

PS: doufám, že to nebudete dávat číst nějakému psychologovi, četla jsem, že není normální psát ve třetí o sobě, když mám na mysli sebe.

--
Veřejné prohlášení: Omlouvám se majitelům postav v tomto příběhu, jestli jsem je nějak poskvrnila. Vše se to odehrává vlastně v hlavě Evey a ta nezná celý jejich charakter :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rose Rose | 7. listopadu 2010 v 12:59 | Reagovat

Jó, tak tohle je luxusní xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama